Obnova mokřadu
u Heřmaniček
Obnova mokřadu
u Heřmaniček
Zoufalý stav, radikální projekt, velký restart a šance na změnu.

Tak se dá shrnout dosavadní průběh našeho úsilí na lokalitě pod hrazí Heřmanického rybníka.
Jsme na severu Čech, v Máchově kraji. Pár kilometrů vzdušnou čarou leží Česká Lípa a dojet se dá velmi rychle i ke slavnému Máchovu jezeru. Rybník zvaný Heřmanický je o dost menší a utajenější.

Ornitologové ho ale znají dobře, a to – nejen – díky početné populaci kriticky ohroženého jeřába popelavého. Kolem rybníku se však nacházejí silně degradované pozemky, které dlouho ležely ladem. Přitom v nich dřímá obrovský potenciál pro obnovu vodního režimu, biotopů i biodiverzity.
My jsme se rozhodli tuto hozenou rukavici zvednout a v roce 2023 jsme vykoupili prvních 5,4 ha pozemků pod hrází, na konci roku 2024 pak dalších 13,5 hektarů na druhé straně rybníka, v jeho výtopě.

Po dvou a půl letech navrhování, papírování a příprav jsme na přelomu let 2025 a 2026 odstartovali a dotáhli rozsáhlou revitalizaci bývalých mokřadních a rašelinných luk pod hrází.
Proč?
Mělké, zhruba 5hektarové údolí pod rybníkem kdysi muselo být plné vody. Pravděpodobně jej tvořila mozaika rašelinných tůní, bezkolencových a ostřicových luk, možná i menšího mokřadu. Dokládá to botanický průzkum ekologa Filipa Lysáka, který popsal poslední zbytky této vegetace a náznaky rašeliny. Jen kousek od hranic parcely lze stále najít orchideje, kosatce a další vzácnosti.
Hlavní
problémy
Ani Máchův kraj se ale v minulém století nevyhnul systematickému odvodňování krajiny, a tak naši lokalitu protínalo pět hlubokých melioračních příkopů.

Fungovaly bohužel velmi efektivně, údolí úspěšně drénovaly a vodu odváděly do hlavního kanálu, který je zároveň výpustí Heřmanického rybníka, a tedy čas od času plný bahna.

Dlouhodobě vysoušená lokalita, na které se zároveň nehospodařilo, tedy nebyla pasená ani kosená, rychle degradovala. Zarůstala rákosem, třtinou, hustými křovinami a náletovými dřevinami, převážně břízami.

Zkušeného ekologa Filipa Lysáka, který navrhuje a realizuje projekty obnovy přírody, zejména mokřadních biotopů, přes 20 let, jsme proto poprosili o návrh řešení, které by lokalitě dalo šanci se probrat a udržitelně fungovat – pro rostliny, zvířata i nás, lidi.
Návrh
projektu
„Situace na lokalitě volá po radikálním řešení, které ale zároveň bude respektovat to dobré, co na pozemku zbylo nebo se nově vytvořilo.“

Filip Lysák, ekolog, autor projektu
Tím dobrým byly zbývající ostrůvky porostů vlhčích bezkolencových luk s krvavcem totenem, nápadně rudě kvetoucí rostlinou, která je klíčová pro výskyt a přežití ohroženého modráska očkovaného (Phengaris teleius). Ten na lokalitě přežíval v malé populaci na zhruba třetině hektaru.
V nejsevernějším z pěti melioračních příkopů se zase úspěšně etablovala žebratka bahenní. Jde o drobnou rostlinku, která koření na dně a vykvétá bílými květy nad hladinou. K přežití potřebuje stojaté či mírné tekoucí vody. A ty jí meliorační kanály poskytly.

S vědomím těchto a dalších fenoménů, jež bylo potřeba během revitalizace ochránit, vzniknul komplexní návrh obnovy této lokality, který se dá rozdělit na část hlavní, spočívající v práci s pilami a bagry, a část následnou, obnovní. Ta už je významně měkčí a také delší a má zajistit, že se nově obnovené přírodní procesy na lokalitě budou mít šanci uchytit.

Výsledky:
jaro 2026
Výsledky:
jaro 2026
Plošná redukce dřevin, křovin a dalších porostů o zhruba 70 % původní plochy. V praxi to znamenalo rozsáhlé kácení a vyřezávání náletových dřevin, převážně bříz a vrb, a dále také topolů a olší. Bagr pak strhával bujné porosty ostružiníku a také rákosů. Pařezy po kácení jsme ještě dále frézovali, tedy „rovnali s povrchem“, abychom dosáhli plochy, kterou bude možné kosit.

Odstraněné nálety bylo potřeba odvézt z lokality, přičemž ve většině případů šlo o tak tenké kmínky, že jediným řešením bylo štěpkování a následný přesun. Na pár místech jsme malé množství vyřezávek vyskládali na hromádky a ponechali jako možná broukoviště.

Plocha s redukcí: 0,78 ha

Asanace
V období prosince 2025 – března 2026 jsme uskutečnili hlavní, z velké části stavební část projektu. Spočívala v následujících opatřeních:
Asanačními kroky jsme lokalitu mimo jiné značně zpřístupnili, a mohli jsme se díky tomu pustit do nejzásadnějšího kroku – zrušení pěti melioračních příkopů.

U toho byl opět potřeba bagr, který je zasypával směsí co nejhutnější zeminy, pařezů a drnů. Složení zásypu se měnilo dle toho, o kterou část příkopu zrovna šlo, přičemž „nejlepší“ materiál (ve smyslu nejméně propustný) šel vždy na ten úsek, kde se kanály původně vlévaly do melioračního hlavníku.

Délka zrušených příkopů: 492 m

Rušení meliorace
Vytvořili jsme čtyři drobnější, několikasetmetrové tůně na místech přirozených prohlubní a k tomu rozsáhlejší vodní plochu, které říkáme „centrální mokřad“. Ten je ze severní strany lemovaný drobným valem a doplňují ho i místa, kde jsme převrácením hlubší vrstvy půdy dostaly na povrch písek (tolik specifický pro oblast CHKO Kokořínska – Máchova kraje).

Vznikly tím výjimečné mikrohabitaty. Všechny tůně i mokřad se nachází v trase zrušených melioračních kanálů, nejsou hlubší než 0,5 m a mají dlouhé, postupně se svažující litorály.

Plocha vytvořených tůní: 5470 m2

Tvorba tůní
Technicky náročným, ale velmi potřebným krokem bylo stržení drnu, tedy zbytků vegetace i se srvchní vrstvou půdy (do hloubky 5–10 cm). K čemu je to dobré?

V porostech ponechaných dlouhodobě bez péče dochází k hromadění živin a stařiny, rozmáhají se v nich expanzivní druhy rostlin.

Odtěžením starého porostu, detritu a drnu se dané ploše dá šance na restart – na obnovu bioty specifické pro původní biotop, v našem případě květnaté louky, zejména ty bezkolencové.

Plocha strženého drnu: 1,9 ha
Stržení drnu
„Celá realizace byla dlouhá a relativně náročná, bagry se pohybovaly v podmáčené půdě, která se pod nimi bořila, a to hlavně v blízkosti melioračního hlavníku.

Pomohly nám ale dvě věci – na poslední dodělávky přijel bagr „bahňák“, který je uzpůsobený přesně na takovýhle terén. V Česku jich je ale jen pár, měli jsme tedy kliku.

A o štěstí bylo i to, že za celé ty tři měsíce pořádně nepršelo a lokalita byla na své poměry dost suchá. Na přelomu roku navíc pár týdnů silně mrzlo a zpevnila se tím i nejvíc zamokřená půda. To nám taky dost pomohlo.“
Marek Rybár, ekolog, manažer projektu
Lokalita pod hrází Heřmanického rybníka se proměnila k nepoznání a my věříme, že tím vykročila správným směrem. Naše práce ale neskončila.
Až do konce roku 2028 nás čeká intenzivní obnovní management, který má zajistit, že se na lokalitě uchytí nově nastavené přírodní procesy, že celá nezaroste několika expanzivními druhy rostlin a že se na ní postupně bude etablovat stále širší množství méně průbojných, o to však cennějších druhů flóry. Ruku v ruce s tím půjde i rozvoj fauny.

Obnovní péče
1. Intenzivní ruční kosení
Rostlinné společenstvo na obnovených plochách bude potřeba dále pečlivě formovat pravidelným kosením. Tím zajistíme nejen vysoký přísun světla pro semenáče rostlin a umožníme tak prosperovat širšímu množství druhů, ale také dostaneme z lokality pryč přebytečné živiny.

Opatření
První roky po revitalizaci se dle našich předpokladů ponesou v duchu bujného rozvoje rostlin, jako je kopřiva, třtina, chrastice nebo ostružiníky.

Reagovat na to budeme sečí, která proběhne dvakrát, ručně a postupně. Bude také mozaikovitá – pokaždé vynecháme pruhy, plošky a pásy s lépe se vyvíjející vegetací, kterou odstraníme až při další seči.
2. Práce se zeleným senem
Pouze 1 kilometr od nás leží Okřešické louky. Toto území chráněné statusem přírodní památky se pyšní slatinnými biotopy s bohatým množstvím ohrožených druhů rostlin. Za zmínku stojí prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prstnatec plamatý (Dactylorhiza maculata), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) nebo kosatec sibiřský (Iris sibirica).
Po domluvě se správci Okřešických luk z řad AOPK budeme po dobu obnovního managementu využívat zeleného seno z této přírodní památky.

V praxi to bude vypadat tak, že okamžitě po seči tedy dojde k přesunu materiálu na naši lokalitu, kde jej rozházíme a zapracujeme tak, aby se již odkvetlé květiny vysemenily u nás. Jde o časově poměrně náročný proces, který ale obvykle přináší výsledky. Nám se již osvědčil na jiné lokalitě, komplexu mokřadních pozemků u Maříže, přinesl výsledky.
Pětiprstka žežulník
(Gymnadenia conopsea)
Prstnatec plamatý
(Dactylorhiza maculata)
Kosatec sibiřský
(Iris sibirica)
Prstnatec májový
(Dactylorhiza majalis)
Další plány
Mokřadní lokalita pod hrází Heřmanického rybníka bude velmi pravděpodobně vždy vyžadovat nějakou míru péče, aby zůstala otevřeným, druhově bohatým kusem krajiny. Doufáme ale, že po dokončení prvních několika let intenzivní snahy už půjde pouze o jednu ruční seč ročně nebo extenzivní pastvu.

Poměry v tomto drobném údolí ale samozřejmě budeme dlouhodobě pečlivě sledovat a hlídat. Čeká nás i řada zoologických, botanických a hydrologických průzkumů, které odborně srovnají stav lokality po revitalizaci se stavem před ní. Těšíme se, co nám tyto monitoringy ukáží.

Naše snahy se dále budou soustředit také na bezmála třikrát větší lokalitu nad rybníkem. Ta je z větší části tvořena jeho výtopou a ukrývá obdobný potenciál k obnově.

V roce 2025 jsme Českou společností ornitologickou nechali zpracovat podrobný ornitologický průzkum, který v roce 2026 doplňujeme průzkumem botanickým. Na lokalitě také probíhá náš vlastní hydrologický průzkum.

Tyto dvě enklávy, pod hrází a ve výtopě rybníka, by jednou společně mohly tvořit skvěle fungující útočiště pro faunu i flóru širokého okolí.

Financování projektu
Od roku 2025 až 2028 je náš projekt obnovy přírodních biotopů pod hrází Heřmanického rybníka součástí dotační série na podporu, mimo jiné, biologické rozmanitosti české krajiny. Dotace z Operačního programu Životní prostředí pokrývá 100 % nákladů spojených se zemními a stavebními pracemi, citlivým odstraňováním nežádoucích dřevin, prořezáváním křovin i následným několikaletým managementem v podobě kosení.

Refugium používá soubory cookies ke zlepšení vašich uživatelských zkušeností. Kliknutím na „OK“ vyjadřujete svůj souhlas.

OK