Dnes je Světový den mokřadů. Proč je potřebujeme?

Mokřady jsou extrémně důležité, jen namátkou: poskytují cenný životní prostor zvířatům i rostlinám vázaným na vodu, čistí vodu a zpomalují její odtok, fungují trochu jako přírodní houba, a tím chrání okolní krajinu před dopady povodní, a zadržují uhlík.

Zároveň to ale mají dost těžké. Pro běžnou veřejnost je mokřad nepřehledným, špatně přístupným místem v krajině. Takový ten trochu smrdutý močál nebo nebezpečná bažina, v níž se dá i utopit (inspirováno nepochybně Nekonečným příběhem).

Ještě před pár desítkami let u nás mokřadní biotopy byly plošně odvodňovány s cílem přeměnit je na něco suššího, zemědělsky využitelného.

Přitom o jejich důležitosti a míře ohrožení se na mezinárodní půdě pod taktovkou (nejen) IUCN diskutuje už od počátku 60. let. Začátkem let sedmdesátých, konkrétně 2. února 1971, pak první státy v íránském Ramsaru podepsaly tzn. Ramsarskou úmluvu.

Ta ošetřuje celosvětovou ochranu a rozumné využívání všech možných typů mokřadů. Dnes se k ní hlásí už 172 zemí celého světa, v ČR platí od roku 1993 (smluvní stranou jsme od roku 1990).

Co si pod mokřadem představit?

• definice je široká: jakékoliv území, které je pokryté vodou – přechodně (třeba jen na pár nejmokřejších měsíců v roce) i trvale, přirozeně i uměle, s vodou tekoucí i stojatou, sladkou i slanou

• za mokřad se zároveň v praxi nepovažují vodní toky (řeky, potoky) nebo velké vodní plochy (jezera, zálivy)

• představte si tedy širokou škálu biotopů od podmáčených luk přes nejrůznější rašeliniště, prameniště, lužní lesy (podmáčené lesy s potůčky) po litorály, tedy přechodová pásma mezi souší a vodou

Abychom vám to zjednodušili, přidáváme pár fotek mokřadů z našich lokalit:

1. „bobří“ mokřad u Maříže (Česká Kanada)

2. rašeliniště V Lisovech (Vysočina)

3. rašeliniště u Jelení (Krušné hory)

4. litorál jedné z tůní v Maříži

5. mokřadní a potoční olšina v Maříži

6. zatopený odvodňovací příkop v Heřmaničkách (Kokořínsko)

7. podmáčené louky v Maříži