V čem jsou aktuálně silné stránky české ochrany přírody, co jí naopak chybí a kam by se v budoucnu měla ubírat? Na tyto otázky v rozhovoru pro vzdělávací platformu Trendy ochrany přírody odpovídal Filip Lysák – hlavní ekolog a člen environmentální rady Refugia.
Zhruba 8minutové video, kde společně s Filipem promlouvá také rektor České zemědělské univerzity v Praze, Petr Sklenička, si můžete pustit zde:
Zhruba 8minutové video, kde společně s Filipem promlouvá také rektor České zemědělské univerzity v Praze, Petr Sklenička, si můžete pustit zde:
Radši čtete, než posloucháte? Zde je přepis Filipových odpovědí:
V čem jsou aktuálně silné stránky a příležitosti ochrany přírody?
„Osobně si myslím, že silné stránky jsou legislativa, myslím tím legislativu České republiky, která byla přijata už v 90. letech a nastavila, myslím si, vysokou laťku.
Bohužel, tato legislativa zůstává zároveň i nevyužitá, nebo její potenciál. Konkrétně se to projevuje třeba tak, že Česká inspekce životního prostředí má obrovský mandát, ale co se týká ochrany biodiverzity, tak naprosto selhává. Například podněty, které já jsem tam během minulých 20 let podal, tak žádný z nich nedopadl ve prospěch biodiverzity.
Jako další silnou stránku ochrany přírody vnímám mladou generaci, která vyrostla okolo implementace legislativy EU do České republiky – konkrétně mám na mysli hlavně program Natura 2000, kde se spoustu mladých lidí dostalo do terénu. Vedlo to k úžasnému poznání terénu úplně na nové úrovni.
Další silnou stránkou ochrany přírody jsou fondy EU, protože díky tomu proudí spousta peněz do ochrany přírody a do zajímavých projektů, které byly dříve nemyslitelné. Zároveň to na mnoha místech přineslo rozčarování kolem byrokracie, kterou jsme si kolem toho vytvořili. A tady je potřeba říct, že ta byrokracie nejde z EU, ale vzniká hlavně u nás. A to vidím jako problém.“
Co současné ochraně přírody nejvíce chybí?
„Myslím si, že ochraně přírody chybí hlavně silné vedení, protože je vidět, že se nám ztrácí vize, že nemáme úplně jasno, jak chceme dál postupovat a jak prosazovat velké změny, které nás určitě čekají, ve spojení s výzvami, co se týká globálního oteplování a tak dál.
Myslím si, že jsme se ještě nestihli vypořádat s 20. stoletím, které znamenalo zánik tradičního hospodaření a nástup k socialistické intenzifikaci, která přinesla odvodnění krajiny a obrovskou eutrofizaci a jiné formy znečištění.
Zatímco 21. století přináší daleko větší výzvu v podobě globální změny klimatu a to je ještě o mnoho řádů výš než to, co jsme dosud ani vlastně nezvládli.
Také je problémem lesnictví, jelikož se řídíme poučkami z dob Marie Terezie a neustále hájíme tradici středoevropského lesnictví, místo toho, abychom pokročili k progresivnímu modelu, který by zahrnoval reflexi toho, co se kolem nás děje.“
Jakými novými směry by se ochrana přírody měla ubírat do budoucna?
„Myslím si, že tahle otázka je velice těžká, že může mít dvě větve. Jedna větev by mohla být o tom, že si můžeme vykládat, jak rozvíjet dál témata, která tady v současné době máme. A druhá větev té otázky směřuje k tomu, že je možné, že všechno naše ochranářské snažení bude smazáno tou globální změnou, která přichází.
Jsem přesvědčený, že tak jak se říká, že je nějaká bezpečná hranice toho oteplování, které si můžeme dovolit, jsem přesvědčený, že tohle není pravda. Buďto ta bezpečná hranice neexistuje, a nebo už jsme ji překonali… Nebo překonáváme možná v této chvíli.
Myslím si opravdu, že příroda, na kterou se díváme, je už jen takový artefakt. Vznikala prostě v jiné době, než v jaké se nacházíme v současnosti.
Jsou ochranářská témata, kterých si myslím, že se globální oteplování úplně nedotkne, a to může být třeba ochrana velkých šelem nebo návrat velkých savců. Horší to bude určitě s ochranou na vodu vázaných ekosystému, protože voda zkrátka mizí.
Určitě bychom měli velkou pozornost věnovat zdraví ekosystémů a jejich obnově pomocí revitalizace, protože určitě zdravé ekosystémy rovná se největší pravděpodobnost, že obstojí ve změnách, které nás čekají.“
Pokud se chcete dozvědět více, doporučujeme ke zhlédnutí i nově zveřejněný dokumentární film (též z dílny projektu Trendy ochrany přírody). Dozvíte se v něm, jakým způsobem rozmanitost ochranářských přístupů reflektuje rozmanitost ekologických nároků různých druhů a jejich stanovišť. Proč někde ochrana přírody jednoznačně dává přednost spontánním procesům (tzv. bezzásahovosti), zatímco jinde je naopak nezbytná velmi aktivní a dlouhodobá péče o druhy nebo habitaty.
Tato témata snímek ukazuje na široké škále různorodých území od téměř nedotčených ekosystémů (NP České Švýcarsko, NP Podyjí) až po zcela kulturní krajinu, jako jsou městské ekosystémy (Praha), či dokonce zcela přeměněná krajina (např. po těžbě surovin). Součástí filmu je i část věnovaná nedávnému rozsáhlému požáru na území NP České Švýcarsko a jeho vlivu na ochranu přírody.