Prakticky jen to, že tu dřív byli čolci velcí a že v jednom z rybníků jsou karasi. Doufali jsme přitom, že se jedná o vzácného karase obecného, nikoli o nepůvodního a invazního karase stříbřitého.
Teď již víme, že se sázka na nejistotu vyplatila.
Na jaře loňského roku se nám podařilo prokázat, že v mokřadu, který zbyl na místě Horního rybníka, přežívá malá populace čolků velkých. Doprovází je tam i desítky čolků horských a stovky čolků obecných.
Genetická analýza, jejíž výsledky jsme dostali na začátku října, pak potvrdila, že karasi obývající jezero zvané Ledviny, jsou ti správní karasi obecní.
Mezitím jsme na lokalitě pátrali po dalších zajímavých druzích – síťkami lovili žáby, pod nastraženými kusy folie pátrali po vyhřívajících se plazech, odchytávali drobné savce a líčili fotopasti.
Našli jsme skokany skřehotavé, slepýše křehké, užovky obojkové i nějakou ještěrku živorodou. Zjistili jsme, že území obývají myšice křovinné i lesní, nechybí norníci rudí, hraboši mokřadní nebo rejskové obecní a malí.
Pozorovali jsem orly mořské, volavku bílou nebo ledňáčka, kterému se na podzim zalíbilo u téměř vypuštěného Dolního rybníka.
Záznamy z fotopastí zase odhalily rušný noční život – srnce, jeleny, daňky, prasata, lišky, jezevce, ale také nepůvodní mývaly. Až teď v zimě byl čas prohlédnout si fotky z fotopastí podrobněji a ukázalo se, že jeden z pruhovaných ocasů možná nepatří mývalovi, ale kočce divoké.
Podle odborníků je téměř jisté, že na fotografii pořízené v květnu loňského roku mezi balvany na břehu Ledvin je opravdu kočka divoká.
Zprávy o výskytu a narůstající početnosti tohoto kriticky ohroženého druhu v Doupovských horách se objevují už více než deset let, netroufali jsme si ale doufat, že by se jedna z nevzácnějších šelem České republiky mohla potulovat i kolem našich rybníků.
Doufejme tedy, že nejde o poslední milé překvapení, které si pro nás tato lokalita připravila.
Autory textu jsou Kristýna a Jan Matějů.
RNDr. Jan Matějů, Ph.D., je přírodovědec se zkušenostmi s prací pro AOPK ČR, od roku 2012 působící jako kurátor přírodovědných sbírek Muzea Karlovy Vary. Dlouhodobě se věnuje národnímu a evropskému záchrannému programu pro sysla obecného, fauně severozápadních Čech a přírodním a krajinným fenoménům Karlovarska. Je milovníkem Doupovských hor, o kterých společně s Petrem Hradeckým, Vladimírem Melicharem a dalšími autory vydal obsáhlou knihu.
O Doupovských horách má tedy Jan Matějů přehled jako málokdo a my v Refugiu jsme velmi rádi, že vzal pod křídla i naši lokalitu, u které kromě vlastního bádání a koordinace dalších průzkumů pracuje i na plánu péče. Ten by se měl stát odborným návodem, jak tento kus krajiny spravovat tak, aby si i v budoucnu uchoval svůj cenný ráz.