Kromě tří vodních útvarů patří k pozemkům, které spravujeme, také smíšený listnatý les, nízké křoviny a louky, které lemují staré zídky a zbytky kamenných snosů, několik drobných pramenišť a bezejmenný přítok Ohře s nádherně zachovalou potoční nivou s mnoha typy rostlin.

7,1 hektaru
1 jezero
1 mokřad
1 rybník se zázemím

Charakteristika

Místní obyvatelé tuto přirozenou prohlubeň doplnili o malou hráz, a vytvořili tím dva menší, úžinou propojené rybníky. Ty nicméně nejspíš nikdy nešly zcela vypustit, a navíc je stínil les, a tak později zůstaly neobhospodařované.

Dnes je hráz pod vodou a Ledviny jsou tak opět jedním jezerem. Svůj název si vysloužily díky tvaru, který tento orgán skutečně připomíná. V knihách ho ale nenajdete, používají ho pouze lidé z okolí.

Ledviny jsou v současnosti z hlediska druhové rozmanitosti tou nejzajímavější částí celého souboru pozemků. Voda v nich je tmavá, ale překvapivě čistá. Většina hladiny v létě zarůstá rdestem vzplývavým. Pod hladinou pak roste nenápadný, nicméně stále vzácněji se vyskytující rdest tupolistý.

Ta nejcennější část lokality. I když zjednodušeně mluvíme o „jakubovské kaskádě rybníků“, Ledviny jsou ve skutečnosti jezero. Podle tvaru svahu nad a pod ním se dá vyčíst, že zde v minulosti došlo k rozsáhlému sesuvu vulkanických hornin, za kterým vznikla přirozená prohlubeň, později zaplněná vodou.

Ledviny

Ze živočišných druhů se zde daří třem druhům našich čolků, skokanům hnědým, ropuchám obecným a skokanům skřehotavým.

Vlajkovým druhem této lokality by se pak mohl stát karas obecný.

Jde o druh, který je aktuálně jednou z našich nejohroženějších původních ryb a v roce 2017 byl zařazen na Červený seznam ohrožených druhů – jako kriticky ohrožený. Genetickou studii, která by měla potvrdit, zda opravdu jde o tento druh v jeho původní formě, zajišťuje RNDr. Lukáš Choleva, Ph.D., z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd ČR.

Spolu s karasy doplňují rybí osádku Ledvin hlavně okouni a v menším počtu také líni.

Mokřad poté téměř okamžitě, v řádu několika týdnů, osídlili čolci obecní, horští, a dokonce i velcí. To nám udělalo obrovskou radost, protože se tak potvrdil přírodní potenciál lokality.

Kdo všechno si tento drobný mokřad nakonec oblíbí, dále ukážou průzkumy v následujících letech.

Mokřad se stal mokřadem teprve nedávno. Od předchozího majitele jsme ho přebírali ještě jako drobný, zcela vypuštěný rybník. Na jaře roku 2022 jsme obnovili vodní hladinu, ale zachovali jsme přitom maximální hloubku 0,5 metru – tak, aby se v nově vzniklém biotopu dařilo (nejen) obojživelníkům a vážkám.

Mokřad

Na rybník s chatou navazuje krásně zachovalá potoční niva, která pokračuje směrem k Ohři. Je plná drobných meandrů, tůní a mnoha druhů kvetoucích rostlin.

Nejníže položený vodní útvar doplňuje drobná chata. Ta projde renovací a v budoucnu by měla sloužit jako zázemí – přírodovědcům při průzkumech, brigádníkům při pomoci s managementem pozemků a komukoliv dalšímu, kdo bude chtít přiložit ruku k dílu.

Rybník se zázemím

Mezi nimi je například mlok skvrnitý nebo užovka stromová, největší a zároveň nejohroženější had Česka, kterému se někdy přezdívá Aesculapův had, nebo – lidově – Eskulap či Eskulapka. Na poměrně malém území v údolí řeky Ohře mezi Doupovskými a Krušnými horami se nachází jediná populace užovky stromové v Čechách, stovky kilometrů vzdálená od ostatních příslušníků téhož druhu.

Pohoří je významné i pro ornitology, spadá pod takzvanou Ptačí oblast Doupovské hory. V něm jsou předmětem ochrany mj. tyto druhy: čáp černý, včelojed lesní, výr velký, žluna šedá nebo moták pochop. Oblastí zároveň protahuje několik impozantních druhů dravců, jako je orel křiklavý nebo orel mořský.

Oblast, níž se lokalita u Jakubova nachází, je chráněným územím v rámci soustavy NATURA 2000. Má tedy status EVL – evropsky významné lokality – a je dnes areálem výskytu mnoha vzácných, přísně chráněných druhů.

Význam lokality

„Po dlouhá desetiletí zůstávaly mimo dosah nejen přírodovědeckých výzkumů, ale vlastně i mimo přístup jakýchkoliv návštěvníků.“

Jan Matějů a Petr Hradecký, Doupovské hory, 2016

Vojenský újezd Hradiště

Ve 20. století vznikl v Doupovských horách vojenský prostor s rozlohou 280 km2. Jde o největší vojenský újezd v České republice, který zabírá téměř polovinu tohoto pohoří.

Doupovské hory jsou drobným pohořím na severozápadě Čech. Tvoří je třetihorní sopečné materiály: láva a tuf. Nejvyšší vrchol, Hradiště, má 934 m n. m.

Doupovské hory

Zavádíme podpůrná opatření pro užovku stromovou. Lokalita se nachází v areálu výskytu tohoto vzácného druhu. Plánujeme proto na území umístit líhniště a opravit kamenné zídky. Vše ve spolupráci s environmentálním institutem Srdce Poohří a Karlem Janouškem, herpetologem, který je předním expertem na záchranu užovky stromové v České republice a spoluzakladatelem spolku Zamenis.

Co s lokalitou děláme

Dále na lokalitě plánujeme vytvořit průtočné tůně vhodné pro rozmnožování mloka skvrnitého. V nejvýše položeném jezírku Ledvina a jeho blízkém okolí probíhají výzkumy zaměřené na různé skupiny živočichů a rostlin: zoologové Jan a Kristýna Matějů zkoumají ryby, obojživelníky, plazy a drobné savce. Botanici Filip Lysák a Petr Krása zase budou pátrat po (nejen) vodní rostlinách.

Rybník u chaty jsme vypustili, vylovili a nyní připravujeme projekt jeho revitalizace, aby se mohl stát útočištěm nejen pro ryby, ale také obojživelníky, vodní hmyz a vzácnější druhy rostlin. V neposlední řadě jednáme s vlastníky okolních pozemků, abychom přírodní lokalitu mohli dál rozšiřovat a rozvíjet.

„Dva níže položené rybníky zatím nejsou z ochranářského hlediska tak hodnotné, ale při vhodném managementu se z nich mohou stát rovněž cenné biotopy. … V každém případě však celá skupina rybníků tvoří dobrý základ pro to, aby se mohla tato zajímavá lokalita s přírodním i estetickým potenciálem zachovat a rozvíjet i pro další generace.“

RNDr. Jan Matějů, Ph.D.
Kurátor přírodovědných sbírek Muzea Karlovy Vary, milovník Doupovských hor. Kromě monitoringu vybraných druhů spolupracuje s AOPK ČR i na realizaci Záchranného programu sysla obecného v ČR.