Jakubovská

mozaika

Jakubovská
mozaika
V Doupovských horách, v kaskádovité krajině tvořené řekou Ohří a masivním sesuvem, který se odehrál v dávné historii, leží naše lokalita u Jakubova. Jde o mozaiku tří vodních nádrží, suchých i mokřejších luk, zarostlých strání s kamennými haldami a mladých listnatých lesů.

Tyto různorodé přírodní biotopy jsou už dnes domovem množství ohrožených skupin zvířat. Mají však potenciál stát se mnohem rozmanitějšími a fungovat jako regionálně významné útočiště hmyzu, obojživelníků, ptáků i kriticky ohrožených druhů ryb.
Jakubovská
mozaika
Lokalita leží u obce Jakubov, v oblasti takzvaného Středního Poohří. Tak se říká pásmu podél toku Ohře, které sahá zhruba od Klášterce po Stráž (nad Ohří).

Ani ne kilometr západně od našich pozemků se do krajiny zakusuje pravý břeh Ohře, pár metrů na východ od jednoho z rybníků zase vede hranice Vojenského újezdu Hradiště. Ten zabírá většinu pohoří Doupovské hory, v němž se nachází i naše lokalita.
16 hektarů
2 rybníky
1 mokřad
Velká louka
Val pod Ledvinami
Zarostlé stráně
Charakteristika
Nejstarší z vodních nádrží na lokalitě, Ledviny, leží přímo pod odlučnou stěnou sesuvu, tedy jen pár metrů od místa, kde se svah kdysi utrhl. Dodnes se tak nad Ledvinami tyčí poměrně prudká lesnatá stráň, ze které vyvěrají prameny.

Původně šlo o mokřad nebo jezero, které lidé v roce 1951 doplnili o hráz. Od té doby jsou Ledviny rybníkem, který ale nikdy nebyl intenzivně rybářsky využívaný – pravděpodobně kvůli příliš studené vodě, zastínění a špatné přístupnosti.

Ledviny
Tato opuštěnost Ledvinám nesmírně prospěla – zachovaly se v nich populace kdysi plevelných, dnes však kriticky ohrožených druhů ryb, karase obecného a slunky obecné. Kromě toho jsou Ledviny útočištěm ledňáčků říčních a taky oblíbeným místem orlů mořských.

Hodnotný je tento rybník s tmavou a čistou vodou i z botanického hlediska. Většinu hladiny pokrývá rdest vzplývavý, pod hladinou a v mělčích částech se pak nachází stále vzácnější rdest tupolistý.

Již zmíněný prudký kamenitý svah nad Ledvinami je zároveň místem, kde se přírodovědcům Janovi a Kristýně Matějů na jaře roku 2022 podařilo fotopastí zaznamenat výskyt kriticky ohrožené kočky divoké.

Autor snímku:
Jan Matějů
Dolní rybník je nejmladším vodním dílem na lokalitě. Vznikl pravděpodobně v roce 1974 na místě tehdejší mokré louky. Napájí ho prosakující voda z Ledvin i Horního mokřadu a mohl by tak mít něco z jejich kvalit.

Dolní rybník
Ještě donedávna byl však využívaný k intenzivnímu chovu kaprů, a proto se v něm diverzitě jiných druhů ryb, a ostatně ani rostlin, nijak nedařilo.

Rybník, který původně doplňovala též načerno postavená chatka (dnes již odstraněná), jsme na podzim roku 2022 vypustili a po dvě zimy a jedno léto nechali bez vody.

Tím jsme, mimo jiné, dali prostor obnově vegetace na jeho dně. Od jara roku 2024 je Dolní rybník opět napuštěný a čeká na „nové příležitosti“.
Tento mokřad se stal mokřadem teprve nedávno. V roce 2022 jsme ho přebírali ještě jako menší, zcela vyschlý rybník. Nejprve jsme tak museli alespoň částečně utěsnit drobnou hrázku, abychom mohli obnovit vodní hladinu s maximální hloubkou 50 centimetrů.
Horní mokřad
Tato mělká vodní nádrž, z jedné strany lemovaná starou kamennou zídkou a „zdobená“ několika popadanými stromy, disponuje ideálními podmínkami k tomu, aby se stala rájem pro všechny obojživelníky v okolí.

Už dnes se zde rozmnožují čolek velký, horský a obecný, dále také skokan hnědý, skokan skřehotavý, ropucha obecná i další druhy. V lokálním měřítku tak rozhodně jde o místo, které pro obojživelníky může být velmi důležité.
Val u
Ledvin
Velká
louka
Zarostlé stráně
Drobnější, zhruba hektarová květnatá louka situovaná západně od Ledvin. Leží na výrazné zaoblené haldě, kterou tvoří kamení a hlína z dávného sesuvu.

Od jara do podzimu je zachovalejší polovina tohoto valu plná květů, počínaje prvosenkou vyšší a konče ocúnem jesenním. V porostu se vyskytuje kolem 80 druhů rostlin, mezi kterými je zvonečník černý, jetel prostřední, prvosenka jarní, ocún jesenní nebo kříženec pcháče bezlodyžného a zelinného. Je to druhově nejbohatší louka z celé lokality.


Prostor mezi rybníky a loukami dále pokrývají plochy, které se dají souhrnně označit jako zarostlé či zarůstající stráně.

Každá z nich má trochu jiný charakter – tu jde o mírný svah přepůlený drobným údolím, jinde zase o poměrně strmou stráň plnou kamení.

Mírně bokem, v nejnižším „patře“ celé lokality, pak leží sušší zarůstající stráň vklíněná do lesa. V převládajících náletech dřevin a křovin se tu stále skrývají i zbytky trávníků s hodnotnějšími suchomilnými rostlinami.


O poznání „chudší“ louka, které přezdíváme „Velká“. Je totiž v mírném svahu a stojíte-li na vrchu, dohlédnete na celou její nemalou plochu. Plochu této louky zabírala ještě v nedávné historii pole.

Po revoluci však došlo na polích Velké louky k zatravnění a posledních zhruba 30 let je intenzivně sečená.

Jde tak o druhově nijak pestrou louku, na které převažují vyseté druhy rostlin. Pomalu se ale začínají objevovat i rostliny typické pro zachovalejší louky v okolí.


Naše 16hektarová lokalita je součástí Doupovských hor, které patří k chráněným územím v rámci soustavy NATURA 2000. Má status evropsky významné lokality (EVL) i ptačí oblasti (PO). Už jen to napovídá, že patří k významným přírodním bohatstvím české krajiny.
Význam lokality


Toto relativně drobné pohoří na severozápadě Čech s nejvyšším vrcholem Hradištěm (934 m n. m.) a základem v podobě třetihorních sopečným materiálů má velmi poutavý příběh.

„Po dlouhá desetiletí zůstávaly mimo dosah nejen přírodovědeckých výzkumů, ale vlastně i mimo přístup jakýchkoliv návštěvníků.“

J. Matějů a P. Hradecký, Doupovské hory, 2016

Ve 20. století vznikl v Doupovských horách vojenský prostor s rozlohou 280 km2. Jde o největší vojenský újezd v České republice, který zabírá téměř polovinu tohoto pohoří.
„Militární aktivity však nutně neznamenají poškozování přírody technikou. … Krajina byla ušetřena toho, co v jejím okolí považujeme už za normální – sloučení polí a luk do velkých lánů, meliorací mokřadů a používání chemických hnojiv.

To vše znamenalo nejen proměnu někdejší kulturní krajiny v krajinu s převahou obnovených přírodních sil nad vlivem člověka, ale i zachování řady zajímavých a vzácných rostlin a živočichů, kteří by běžné obhospodařování nepřežili. Přírodní bohatství Doupovských hor je obrovské.“

J. Matějů a P. Hradecký, Doupovské hory, 2016
RNDr. Jan Matějů, Ph.D.
Kurátor přírodovědných sbírek Muzea Karlovy Vary, milovník Doupovských hor. Kromě monitoringu vybraných druhů spolupracuje s AOPK ČR i na realizaci Záchranného programu sysla obecného v ČR.
Kromě už zmíněných ohrožených druhů obojživelníků, ptáků i ryb jsou Doupovské hory, respektive jejich část v blízkosti Ohře, významné i díky přítomnosti největšího a zároveň neojohroženějšího hada Česka. Užovka stromová, které se někdy přezdívá též Aesculapův had, Eskulap či Eskulapka, má na poměrně malém území v údolí řeky Ohře mezi Doupovskými a Krušnými horami svou jedinou populaci v Čechách.

Naše lokalita u Jakubova leží v areálu užovky stromové, a třebaže dnes její výskyt na tomto území nepotvrzují žádné čerstvé nálezy, doufáme, že tento majestátní had, kterého zde lidé v historii opakovaně pozorovali, bude mít ty nejlepší podmínky pro návrat. Pomáhají nám v tom přední čeští odborníci na užovku stromovou, Radka Musilová a Karel Janoušek ze spolku Zamenis.


Lokalita u Jakubova je sice už dnes kusem krajiny se vzácnými přírodními hodnotami, má však v sobě potenciál stát se skutečně významným centrem biodiverzity pro široké okolí. Útočištěm pro početné a rozmanité spektrum druhů. Tento potenciál však kvůli řadě starých zátěží a absenci nezbytné péče nenaplňuje.
Projekt obnovy
Součástí projektu bude revitalizace vodních biotopů, tedy v tomto případě zejména rybníku Ledvin, drobného Horního mokřadu a také luk, na kterých plánujeme obnovit původní vodní režim a také je obohatit o několik nových tůní.

K dalším cílům patří take obnova různých druhů luk, které se na lokalitě nachází. Většina z nich dostala v posledních 100 letech zabrat a zaslouží si péči v podobě, mimo jiné, pravidelné mozaikové seče.

Důležité zastoupení má v projektu také obnova rozmanité krajinné mozaiky. Ta bude mít podobu solitérních ovocných stromů, které zde mají bohatou tradici, nebo například kamenných prvků s remízky.

Proto vzniká pod vedením zkušeného ekologa Filipa Lysáka rozsáhlý revitalizační projekt, který má za cíl během několika let „přenastavit“ fungování těchto 16 hektarů ve vlastnictví Refugia tak, aby měly nakročeno správným směrem a mohly prosperovat.
Projekt „Obnova přírodních biotopů v Doupovských horách“ má svého patrona. Je jím společnost FlixBus, která se rozhodla podpořit ho částkou 1 000 000 Kč.