Úkol zněl jasně – citlivě upravit zanesenou historickou studánku, která je součástí pěnovcového prameniště na naší lokalitě v Bílých Karpatech.
Byl už nejvyšší čas – blíží se jaro, kdy bude kolega Filip objíždět (nejen) bělokarpatské louky a zkoumat, co na nich roste, a Prokop zase nahánět a monitorovat obojživelníky. Ty navíc nechceme v jarních měsících zásahy kolem vody rušit.
A tak jsme jednoho churavého dne zkraje března na lokalitu vyrazili a pustili se do práce.
Studánka, ke které jsme se vydali, prakticky celá zanikla pod návalem hlíny ze svahu. Její zbytky dokládalo už jen pár vyskládaných kamenů, sediment a plastové trubky kdysi jímající pramen.
Stačilo ale pár hodin práce a studánku jsme vyčistili, lehce prohloubili, opatřili novou kamennou zídkou a nízkou hrází s korýtkem pro mírný odtok vody.
Naše další kroky vedly pod studánku, kde se v relativně prudkém lesním svahu nachází plošně podmáčený terén. Ten je – stejně jako studánka – součástí pěnovcového prameniště a na několika místech tak lze pozorovat srážení této horniny.
Pod těmito místy jsme v zarostlé, vodou nasáklé části svahu vyhloubili dvě menší tůňky.
Finální zastávka pak byla ještě o něco níž, u potoka, do kterého svah ústí. Zde jsme „vyrobili“ poslední, tentokrát průtočnou tůň, která je přímo ideálním stanovištěm pro mloka skvrnitého. Šlo o nejjednodušší zásah, stačilo pouze zpevnit už zčásti existující hrázku.
V rámci naší jednodenní akce jsme se snažili postupovat maximálně citlivě a věříme, že se nám těmito drobnými úpravami povedlo rozšířit nabídku přírodních stanovišť tak, že se v následujících letech budeme moct těšit z růstu místní biodiverzity.
Teď už si tedy jen držíme palce, aby nám naše veledíla okamžitě nezlikvidovala divoká prasata. 💧🌱
Více z naší výpravy zde ve fotogalerii:
Byl už nejvyšší čas – blíží se jaro, kdy bude kolega Filip objíždět (nejen) bělokarpatské louky a zkoumat, co na nich roste, a Prokop zase nahánět a monitorovat obojživelníky. Ty navíc nechceme v jarních měsících zásahy kolem vody rušit.
A tak jsme jednoho churavého dne zkraje března na lokalitu vyrazili a pustili se do práce.
Studánka, ke které jsme se vydali, prakticky celá zanikla pod návalem hlíny ze svahu. Její zbytky dokládalo už jen pár vyskládaných kamenů, sediment a plastové trubky kdysi jímající pramen.
Stačilo ale pár hodin práce a studánku jsme vyčistili, lehce prohloubili, opatřili novou kamennou zídkou a nízkou hrází s korýtkem pro mírný odtok vody.
Naše další kroky vedly pod studánku, kde se v relativně prudkém lesním svahu nachází plošně podmáčený terén. Ten je – stejně jako studánka – součástí pěnovcového prameniště a na několika místech tak lze pozorovat srážení této horniny.
Pod těmito místy jsme v zarostlé, vodou nasáklé části svahu vyhloubili dvě menší tůňky.
Finální zastávka pak byla ještě o něco níž, u potoka, do kterého svah ústí. Zde jsme „vyrobili“ poslední, tentokrát průtočnou tůň, která je přímo ideálním stanovištěm pro mloka skvrnitého. Šlo o nejjednodušší zásah, stačilo pouze zpevnit už zčásti existující hrázku.
V rámci naší jednodenní akce jsme se snažili postupovat maximálně citlivě a věříme, že se nám těmito drobnými úpravami povedlo rozšířit nabídku přírodních stanovišť tak, že se v následujících letech budeme moct těšit z růstu místní biodiverzity.
Teď už si tedy jen držíme palce, aby nám naše veledíla okamžitě nezlikvidovala divoká prasata. 💧🌱
Více z naší výpravy zde ve fotogalerii:
