V Bílých Karpatech Refugium vlastní několik desítek parcel. Jde o vesměs drobné pozemky, které jsou roztroušené po relativně širokém území v okolí obce Nová Lhota u Veselí nad Moravou, blízko slovenských hranic.

5 ha
květnaté louky
pěnovcová prameniště
lesy a strže

Charakteristika

Tato lokalita představovala první akvizici, jejímž prostřednictvím jsme v roce 2022 vstoupili na území Bílých Karpat. Tvoří ji zhruba dvouhektarové území ležící v ochranném pásmu Národní přírodní rezervace Jazevčí.

Ta patří patří botanicky k těm nejbohatším oblastem v Bílých Karpatech. Naše lokalita je bohatá zejména na orchideje – jejich celková populace, tvořená nejméně deseti druhy, zde čítá zhruba 2 000 rostlin.

1.
Jazevčí

Součástí našich pozemků u NPR Jazevčí jsou orchidejové louky, které se svažují do úzkého údolí s drobným, kaskádovitě postupujícím potokem.

Přechod mezi loukami a lesem vyplňují náletové dřeviny, stačí ale udělat pár kroků a krajina se promění ve zdravý listnatý les s podrostem zdobeným hájovými bylinami.

Zde se také nachází studánka, kterou jsme v zimě zrevitalizovali, a pod ní lesní pěnovcové prameniště s tůněmi.

Druhy, kterým se na lokalitě daří:

hlavinka horská (Traunsteinera globosa)
pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea)
rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis)
vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia)
vstavač mužský (Orchis mascula)
vstavač osmahlý (Neotinea ustulata)
vstavač vojenský (Orchis militaris)

Přibližně kilometr od první lokality se nachází významně drobnější, zarostlý a na první pohled více zanedbaný kus krajiny, kterému přezdíváme „hořcová louka“.

Hádáte správně – přezdívku si vysloužila díky prosperující populaci silně ohroženého hořce křížatého (Gentiana cruciata). S ním je spjatý také nález modráska hořcového (Phengaris alcon), kriticky ohroženého denního motýla, který v Česku podle posledních výzkumů bohužel balancuje na hraně přežití.

2.
Hořcová louka

Stačí ujít dalších pár set metrů a po krátké procházce hustými smíšenými lesy se člověk vynoří na zhruba 1,5hektarové loučce, která leží nad rozcestím u takzvané Megovy boudy, někdy zvané též Megovka.

3.
Megova bouda

Jde o lokalitu, kterou ze všech stran ukrývají lesy. Z vrchu má tvar obdélníku, který se po celé své délce svažuje do údolí, jímž protéká Hrubý potok s průzračně čistou, třpytící se vodou.

Jako z pohádky působí i samotná louka – hustší vegetace se tu střídá s chudšími porosty pěnovcových pramenišť, které jsou obklopeny nápadnými suchopýry, mečíky a mnoha druhy vstavačovitých. Rozhodně jde o místo, které je rájem každého botanika.

Nutno dodat, že v takto výjimečně dobrém stavu je tato lokalita díky dlouhodobé péči ČSOP Bílé Karpaty. Jakožto noví vlastníci zhruba třetiny loučky tak doufáme v úzkou spolupráci.

Luční pěnovcová prameniště patří dnes již ke vzácným biotopům – vznikají, když na povrch proudí silně zásaditá a na minerály extrémně bohatá voda. Tam, kde vyvěrá, vznikají vysrážené vápenité „hrudky“, takzvané inkrustace.

Charakteristickou vegetací pěnovcových pramenišť jsou nízké i vysoké ostřice, suchopýry a specifické druhy mechů. Významně se na těchto místech daří také orchidejím. To vše platí i pro naši lokalitu. Na jaře a v létě roku 2023 jsme zde, mimo jiné, potvrdili výskyt těchto druhů rostlin:

Čtvrtá, poslední lokalita leží v ochranném pásmu Národní přírodní rezervace Porážky. Hranice tohoto rozsáhlého, 50hektarového komplexu bělokarpatských luk, tu a tam doplněných solitérními duby, jsou od od našich pozemků jen pár set metrů vzdálené.

4.
Porážky

Bylo tak jen přirozené, že jsme naší lokalitě, která má tvar úzkého, jemně svažitého pásu a rozlohu přibližně 1,5 ha, začali přezdívat jednoduše „Porážky“.

Zrovna tak bychom ale, v analogii k hořcové louce, mohli mluvit o mečíkové louce. V létě ji totiž pokrývají tisíce silně ohrožených mečíků střechovitých (Gladiolus imbricatus). Vytváří zde růžové koberce, ze kterých místy až přechází zrak.

Tím ale výčet výjimečných rostlin, které se na této lokalitě vyskytují, zdaleka nekončí. Při botanických průzkumech v červnu a červenci roku 2023 jsme zde potvrdili výskyt celkem 174 lučních druhů.

Z nich bychom rádi vyzdvihli nález silně ohroženého hořce hořepníku (Gentiana pneumonanthe), rudohlávku jehlancovitého (Anacamptis pyramidalis) a hvozdíku pyšného (Dianthus superbus), ohrožené lilie zlatohlavé (Lilium martagon) a několika silně ohrožených orchidejí, k nimž patří například vstavač osmahlý (Neotinea ustulata), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata) nebo prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina). Velkou radost nám udělal též výskyt silně ohroženého zvonku hadincovitého (Campanula cervicaria).

Důležitost Bílých Karpat nespočívá „pouze“ v rozmanitosti ohrožených rostlin, které v nich nalézají útočiště. Toto území především nabízí výjimečný příklad toho, že lidské konání může spoluvytvářet cenné přírodní i kulturní hodnoty.

Význam
Bílých Karpat

Bílé Karpaty se nacházejí na česko-slovenské hranici, kde kopírují hraniční hřeben. Leží daleko od všeho a od nepaměti díky tomu unikaly pozornosti většiny. Dnes se tak kromě řady dochovaných kulturních tradic pyšní také neobyčejnou biodiverzitou, která láká vědce z domova i ze světa. A mnozí z nich tomuto malebnému území přidělují světová prvenství.

Za ně Bílé Karpaty vděčí mnoha faktorům, včetně působení člověka. Lidé sehráli roli v rozvoji orchidejových luk, který se váže k období 15. až 18. století. Tehdy v oblasti došlo k takzvané valašské kolonizaci – do té doby souvislé lesní pozemky lidé rozparcelovali, vyklučili a přeměnili na nepříliš úrodná pole. Vyšší a hůře dostupná místa pak sloužila jako louky a pastviny.

„To, co dnes označujeme za vzácné květnaté louky, má ale na území Bílých Karpat mnohem delší historii. Ta sahá až do pravěku, kdy tyto „pralouky“ pokrývaly teplá, vlhkostně průměrná území na jihozápadě. Odtud pak ve středověku, za valašské kolonizace, jejich biodiverzita expandovala do vyšších poloh pohraničního hvozdu, kde je dnes můžeme obdivovat.“


Na bělokarpatských loukách se mimořádně daří rostlinám z čeledi vstavačovitých, tedy orchidejím. Roste jich tu více než 40 druhů, a to včetně těch nevzácnějších. Rozmanitá flora je zároveň přirozeným základem rozmanitosti živočišných druhů.

„Současná fauna Bílých Karpat je velmi bohatá a na našem území z mnoha ohledů jedinečná. Vycházíme-li z poznatků o dobře probádaných skupinách, lze předpokládat, že se v oblasti Bílých Karpat vyskytuje nejméně 20 tisíc druhů živočichů, z toho alespoň 16 tisíc druhů hmyzu.“

Výjimečnost Bílých Karpat dále dokládá i množství výzkumů – řadí se k botanicky nejlépe probádaným částem střední Evropy – a chráněných území, která se jich týkají.

Po vlastní ose pak budeme chystat drobné projekty, jako byla například obnova studánky a tvorba tůní pod lesním pěnovcovým prameništěm na lokalitě u Jazevčí.

Dále plánujeme i společné projekty, v rámci kterých bychom přeměnili z hlediska přírodních hodnot méně kvalitní pozemky z našeho portfolia v území, která by lépe dotvářela krajinný ráz Bílých Karpat.

Úlohou Refugia je ale bezesporu také ochrana přírodně cenných pozemků soukromým vlastnictvím. To dává jistotu, že zájem krajiny a jejích rostlinných i živočišných obyvatel bude vždy moct být na prvním místě.

Naše vize

Ochranu přírody v Bílých Karpatech už dlouhodobě zajišťuje stát, a to pomocí regionálního pracoviště AOPK ČR. Jeho zaměstnanci se starají nejen o zóny takzvaně jádrové, kde je primárním cílem zasahovat co nejjemněji, ale i oblasti člověkem zcela změněné – přesto s výjimečným krajinným rázem, který je třeba dále sofistikovaně budovat.

Dobře si uvědomujeme, že jsme vstoupili do oblasti s desítkami let kvalitní správy. Do oblasti, která již v současnosti disponuje vysokou přírodní hodnotou. Není potřeba v ní cokoliv akutně zachraňovat či obnovovat.

Naše první kroky tak vedly právě za zaměstnanci správy CHKO, kteří se dlouhodobě starají o management většiny luk v našem vlastnictví. Toto úsilí chceme podpořit.