Rašeliniště
u Jelení
Rašeliniště
u Jelení
u Jelení
Zabloudíte-li na západ Krušných hor, zhruba 10 km vzdušnou čarou severně od Nejdku a necelých 5 km od Přebuzi, dostanete se k zaniklé obci Jelení. V dobách největšího rozpuku v ní žily stovky lidí. Dnes už ale z drtivé většiny domů zbyly jen ruiny a kupy kamení, které prozrazují, kam až osada sahala.
Několik takových rozvalin leží i na naší lokalitě tvořené malebným tichým údolím. Vyplňují ho rašeliniště s prameništi, sušší porosty s vřesovišti a smilkovými trávníky a pár solitérních smrků. Tuto mozaiku jako zvlněná tmavá stuha doplňuje Černá voda, 20 km dlouhý potok s pramenem na západním úbočí Ploché hory.
Několik takových rozvalin leží i na naší lokalitě tvořené malebným tichým údolím. Vyplňují ho rašeliniště s prameništi, sušší porosty s vřesovišti a smilkovými trávníky a pár solitérních smrků. Tuto mozaiku jako zvlněná tmavá stuha doplňuje Černá voda, 20 km dlouhý potok s pramenem na západním úbočí Ploché hory.
Jelení,
Krušné hory
Krušné hory
Lokalita leží v půvabném údolí tvořeném střídavými porosty trav a mechů. Po delší ose jej přetíná potok Černá voda a z „boků“ ho lemují smrkové lesy.
Mokřejší část údolí porůstají takzvaná přechodová rašeliniště – houpající se kupy mechů, sem tam doplněné o bílé štětinky suchopýrů nebo ostřice. Místy se vegetace rozestupuje a ukazuje, kudy na povrch vyvěrá voda.
Sušší části údolí pokrývají sekundární podhorská a horská vřesoviště a smilkové trávníky. Těmto druhově chudým stanovištím, jak název napovídá, dominuje smilka tuhá, tráva s charakteristickou vizáží a nevelkou atraktivitou pro spásače.
Sušší části údolí pokrývají sekundární podhorská a horská vřesoviště a smilkové trávníky. Těmto druhově chudým stanovištím, jak název napovídá, dominuje smilka tuhá, tráva s charakteristickou vizáží a nevelkou atraktivitou pro spásače.
8,5 hektaru
Přechodová rašeliniště
Podhorská a horská vřesoviště
Smilkové trávníky
Černá voda
Přechodová rašeliniště
Podhorská a horská vřesoviště
Smilkové trávníky
Černá voda
Charakteristika
Pro rašeliniště je klíčová trvalá přítomnost vody, bez níž by nemohla existovat. I proto se rašeliniště rozdělují především podle způsobu, jakým vodu získávají. Například vrchoviště jsou sycena primárně vodou ze srážek. Přechodová rašeliniště mají kromě srážek jako zdroj i podzemní vodu.
Všímavému oku na lokalitě neuniknou ruiny původních stavení. Tyto ostrůvky uvolňujících se nahromaděných živin v jinak „chudé“ krajině hostí řadu vzácných druhů rostlin. Navíc jsou za slunečných dnů oblíbeným útočištěm vyhřívajících se plazů.
K osadě Jelení se váže neobyčejný příběh, nejen kvůli poloze nedaleko německé hranice, ale i bohatství zdejšího rudního revíru.
„Lidé sem přicházeli za cínem, nejprve jen sezónně, rýžovat cínovec z náplavů potoků. Tato místa byla tedy odlesněna a překopána jako první. Teprve po vyčerpání rýžovišť v 16. století, když už bylo nutné dobývat cínovou rudu ze země, se zde lidé začali usazovat natrvalo a vznikla osada Jelení – německy Hirschenstand. Není vůbec jisté, že se místo jmenuje po jelenovi (něm. Hirsch). Osady často nesly jméno podle prvního těžaře, kterým v tomto případě mohl být nějaký pan Hirsch.
„Lidé sem přicházeli za cínem, nejprve jen sezónně, rýžovat cínovec z náplavů potoků. Tato místa byla tedy odlesněna a překopána jako první. Teprve po vyčerpání rýžovišť v 16. století, když už bylo nutné dobývat cínovou rudu ze země, se zde lidé začali usazovat natrvalo a vznikla osada Jelení – německy Hirschenstand. Není vůbec jisté, že se místo jmenuje po jelenovi (něm. Hirsch). Osady často nesly jméno podle prvního těžaře, kterým v tomto případě mohl být nějaký pan Hirsch.
Historie
V průběhu staletí rozfárali horníci tento revír mnoha doly se stovkami metrů štol a šachtic. Za pomoci želízka, mlátku a ohně dokázali proniknout až do hloubek kolem 90 metrů. Ruda se přímo na Jelení drtila ve stoupovnách a teprve pak byla odvážena k hutnění do Nejdku.
Osada se rychle rozrůstala, rozšiřovaly se louky a pastviny, na nichž bylo rozeseto několik desítek domů. V roce 1900 jich bylo dokonce 165 a přibyla i fara, škola a kostel. Hlavní obživou obyvatel byla těžba cínu, jehož největší a nejdéle těžené ložisko se nacházelo na horním konci Jelení.“
Osada se rychle rozrůstala, rozšiřovaly se louky a pastviny, na nichž bylo rozeseto několik desítek domů. V roce 1900 jich bylo dokonce 165 a přibyla i fara, škola a kostel. Hlavní obživou obyvatel byla těžba cínu, jehož největší a nejdéle těžené ložisko se nacházelo na horním konci Jelení.“
Jan Matějů, přírodovědec, kurátor Přírodovědného oddělení Muzea Karlovy Vary
Zdroj: Pavel Andrš
S přestávkami se v Jelení dolovalo do roku 1863. Už předtím těžba upadala a během druhé poloviny 19. století ji prakticky ukončil dovoz levného cínu ze zámoří. K zániku obce pak fakticky došlo po druhé světové válce při odsunu německého obyvatelstva. Roku 1951 se osada Jelení ocitla v zakázané části hraničního pásma, a tím byl její osud na dlouho zpečetěn.
Domy byly zdemolovány nebo postupně chátraly a jediné, co z přítomnosti člověka zůstalo, bylo hospodaření v lesích a alespoň minimální péče o louky v podobě pastvy. Původní síť odvodňovacích struh a příkopů se začala zanášet a dříve opečovávané louky se zamokřily.
Domy byly zdemolovány nebo postupně chátraly a jediné, co z přítomnosti člověka zůstalo, bylo hospodaření v lesích a alespoň minimální péče o louky v podobě pastvy. Původní síť odvodňovacích struh a příkopů se začala zanášet a dříve opečovávané louky se zamokřily.
I přes svůj pohnutý osud je dnes krajina u Jelení nositelkou pozitivního sdělení. Příběh hornické osady může působit romanticky, ale těžba a úprava rud musela být obrovským zásahem do krajiny.
Jestliže tok Černé vody prošel na Jelení několika důlními provozy, jeho voda jistě nepřipomínala „černý čaj“, jak je tomu vlivem rašelinných vod dnes, ale spíše „bílou kávu“.
Jestliže tok Černé vody prošel na Jelení několika důlními provozy, jeho voda jistě nepřipomínala „černý čaj“, jak je tomu vlivem rašelinných vod dnes, ale spíše „bílou kávu“.
Přírodní
význam
význam
„Dnešní opuštěné údolí se zelenými kopečky, podmáčenými loukami, roztroušenými smrky a tmavými meandry potoka není výsledkem dlouhodobého udržitelného soužití člověka s přírodou, ale spíše demonstrací její obrovské regenerační síly, která se plně projevila poté, co lidé zmizeli.
Rašeliniště u Jelení bezesporu není druhově nejbohatší oblastí Krušných hor, přesto v sobě ukrývá vše, co je pro toho pohoří charakteristické. Některé biotopy jsou navíc přirozeně druhově chudé a nijak to nesnižuje jejich hodnotu. Naopak, doplňují rozmanitou škálu různých přírodních stanovišť.“
Rašeliniště u Jelení bezesporu není druhově nejbohatší oblastí Krušných hor, přesto v sobě ukrývá vše, co je pro toho pohoří charakteristické. Některé biotopy jsou navíc přirozeně druhově chudé a nijak to nesnižuje jejich hodnotu. Naopak, doplňují rozmanitou škálu různých přírodních stanovišť.“
RNDr. Jan Matějů, Ph.D.
Kurátor přírodovědných sbírek Muzea Karlovy Vary, znalec Doupovských hor. Kromě monitoringu vybraných druhů spolupracuje s AOPK ČR i na realizaci Záchranného programu sysla obecného v ČR.
Kurátor přírodovědných sbírek Muzea Karlovy Vary, znalec Doupovských hor. Kromě monitoringu vybraných druhů spolupracuje s AOPK ČR i na realizaci Záchranného programu sysla obecného v ČR.
Suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum)
Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) – SO, VU
Klikva bahenní (Vaccinium oxycoccos) – O
Koprník štětinolistý (Meum athamanticum) – O
Brusnice vlochyně (Vaccinium uliginosum)
Vratička měsíční (Botrychium lunaria) – O, VU
Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) – SO, VU
Klikva bahenní (Vaccinium oxycoccos) – O
Koprník štětinolistý (Meum athamanticum) – O
Brusnice vlochyně (Vaccinium uliginosum)
Vratička měsíční (Botrychium lunaria) – O, VU
Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) – SO, NT
Užovka obojková (Natrix natrix) – O, NT
Zmije obecná (Vipera berus) – KO, VU
Skokan hnědý (Rana temporaria) – VU, EVD
Bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) – O
Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) – SO, EN
Tetřívek obecný (Lyrurus tetrix) – SO, EN, EVD
Vlk obecný (Canis lupus) – KO, CR, EVD
Užovka obojková (Natrix natrix) – O, NT
Zmije obecná (Vipera berus) – KO, VU
Skokan hnědý (Rana temporaria) – VU, EVD
Bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) – O
Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe) – SO, EN
Tetřívek obecný (Lyrurus tetrix) – SO, EN, EVD
Vlk obecný (Canis lupus) – KO, CR, EVD
Tato drobná vytrvalá bylinka s jediným vysokým listem rozděleným na plodnou a sterilní část, bývala opředena řadou lidových mýtů. Lidé ji například považovali za „otevírací bylinu“, která si poradí s každým zámkem.
Druhy,
které stojí za zmínku
které stojí za zmínku
Naše drobné území je součástí mnohem většího celku – Evropsky významné lokality Krušnohorské plató. Tato oblast o rozloze téměř 12 tisíc hektarů má i v mezinárodním měřítku čím se chlubit. Je velmi bohatá na rašeliniště mnoha typů, včetně rašelinných lesů. Předmětem ochrany této EVL je mimo jiné i kriticky ohrožený střevlík Ménetriesův a kriticky ohrožený netopýr velký.
Krajinný
kontext
kontext
Součástí Krušnohorského plató je také menší Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště. I v této půvabné oblasti hrají prim rašeliniště mnoha typů a rozloh. NPR Rolavská vrchoviště zároveň ukrývají lehce strašidelný objekt bývalého dolu a úpravny cínové rudy. I ten zůstal po válce opuštěný a ruiny celého areálu dnech hostí jedinečná společenstva rostlin a bezobratlých živočichů.
Na lokalitě u Jelení, tak jako na mnoha dalších územích v okolí, dlouhodobě probíhá extenzivní pastva hovězího dobytka. Když jsme rašeliniště na podzim roku 2024 vykoupili a přidali do našeho portfolia pozemků, přišli jsme již k dobře nastavené péči, kterou chceme v roli propachtovatele zachovat.
Naše role
Spolu s tím jsme zahájili průzkum, jehož prvním výstupem byla krátká stať Jana Matějů. Doufáme, že Jan Matějů, přírodovědec zaměřující se především na Doupovské a Krušné hory, s námi bude na lepším poznání tohoto kusu krajiny spolupracovat i nadále.
V neposlední řadě chceme v této lokalitě zastávat roli soukromého vlastníka, jehož hlavním cílem je prosperující příroda tvořená fungujícími ekosystémy. Každý takový vlastník je v této horské, pro výstavbu atraktivní oblasti jistě žádoucí.
V neposlední řadě chceme v této lokalitě zastávat roli soukromého vlastníka, jehož hlavním cílem je prosperující příroda tvořená fungujícími ekosystémy. Každý takový vlastník je v této horské, pro výstavbu atraktivní oblasti jistě žádoucí.