Občas je dobré pustit se i do boje, u kterého víte, že nemůžete vyhrát.
To byl přesně případ naší bitvy s orobincem, do které jsme se pustili před pár týdny.
Orobinec širokolistý (Typha latifolia) je dobře známý – jde o velmi hojnou vodní rostlinu, které se daří na březích stojaté i mírně tekoucí vody. Má ráda bahno, roste až do výšky 2,5 metru a tvoří květenství v podobě dvou palic, kterým se lidově říká „doutníky“.
I když má orobinec často status okrasného prvku a v mnoha ohledech může být i užitečný, nám v Refugiu škodí. Na lokalitě v Doupovských horách orobincem dramaticky zarůstá jeden ze tří rybníků, které zde vlastníme. A shodou okolností jde o rybník zvaný Ledviny, který je tím nejcennějším, co v „Doupovkách“ máme.
Ledviny jsou ve skutečnosti jezero s tmavou, překvapivě čistou vodou. Hladina zarůstá rdestem vzplývavým a pod hladinou roste stále vzácněji se vyskytující rdest tupolistý. Kromě čolka velkého, obecného a horského zde žije taky kriticky ohrožený karas obecný.
Těm všem masivní expanze orobince škodí. Proto jsme se rozhodli zakročit. Dva dny jsme sekali, trhali a vynášeli, co se dalo, a vytvořili tím dvě relativně úctyhodné hromady odpadu. Kromě toho jsme si taky vyčlenili výzkumné plochy, na kterých si chceme vyzkoušet, jaká technika orobinec likviduje nejefektivněji.
Abychom to shrnuli – bitvu na Ledvinách jsme rozhodně nevyhráli, minimálně jsme ale orobinci zasadili zásadní ránu. 💪🏻
P. S.: Dělba práce v naší tříčlenné jednotce pozoruhodně proběhla tak, že Filip s Prokopem si hráli se srpy, zatímco Eliška tahala masy rostlin a bahna ven z vody. Tohle ještě rozhodně bude tématem příštího teambuildingu.
To byl přesně případ naší bitvy s orobincem, do které jsme se pustili před pár týdny.
Orobinec širokolistý (Typha latifolia) je dobře známý – jde o velmi hojnou vodní rostlinu, které se daří na březích stojaté i mírně tekoucí vody. Má ráda bahno, roste až do výšky 2,5 metru a tvoří květenství v podobě dvou palic, kterým se lidově říká „doutníky“.
I když má orobinec často status okrasného prvku a v mnoha ohledech může být i užitečný, nám v Refugiu škodí. Na lokalitě v Doupovských horách orobincem dramaticky zarůstá jeden ze tří rybníků, které zde vlastníme. A shodou okolností jde o rybník zvaný Ledviny, který je tím nejcennějším, co v „Doupovkách“ máme.
Ledviny jsou ve skutečnosti jezero s tmavou, překvapivě čistou vodou. Hladina zarůstá rdestem vzplývavým a pod hladinou roste stále vzácněji se vyskytující rdest tupolistý. Kromě čolka velkého, obecného a horského zde žije taky kriticky ohrožený karas obecný.
Těm všem masivní expanze orobince škodí. Proto jsme se rozhodli zakročit. Dva dny jsme sekali, trhali a vynášeli, co se dalo, a vytvořili tím dvě relativně úctyhodné hromady odpadu. Kromě toho jsme si taky vyčlenili výzkumné plochy, na kterých si chceme vyzkoušet, jaká technika orobinec likviduje nejefektivněji.
Abychom to shrnuli – bitvu na Ledvinách jsme rozhodně nevyhráli, minimálně jsme ale orobinci zasadili zásadní ránu. 💪🏻
P. S.: Dělba práce v naší tříčlenné jednotce pozoruhodně proběhla tak, že Filip s Prokopem si hráli se srpy, zatímco Eliška tahala masy rostlin a bahna ven z vody. Tohle ještě rozhodně bude tématem příštího teambuildingu.