Pozemek má tvar pásu, který se rozpíná na délce přibližně 570 metrů. Vyplňuje ho potoční niva, kterou tvoří bezejmenný přítok Mutišovského potoka. Z větší části ji pokrývá relativně hustá luční vegetace a v severozápadním cípu pak pozemek přechází v les tvořený olšemi. Na několika místech jsou prameny, kolem kterých původní mokré louky přechází v rašeliniště. Tedy, přesněji řečeno, slatiniště.

3 hektary
původní mokrá louka se slatiništi

Charakteristika

Slatiniště je typem rašeliniště. Jde o trvale zamokřený biotop, kde se bez přístupu vzduchu neukládají odumřelé rašeliníky, ale jiné rostliny – nejvíce ostřice a rákos. Slatinná rašelina je tmavší a má vyšší pH. Typicky se slatiniště nachází v nižších polohách České republiky, v podmínkách s vyšším obsahem vápníku a dalších bází (zásad). Důležitým znakem je pak i to, že vodu čerpají z podzemí, ne ze srážek.

To se výrazně propisuje i do obrazců, které jsou k vidění na této lokalitě. Z hornin v podloží slatinišť se „vymývá“ železo, které podzemní voda následně dostává na povrch. Tam jsou ale o dost jiné podmínky než v podzemí a skokově se tak mění chemismus a fyzikální podmínky prostředí. Svou roli pak hrají i bakterie, které různě pracují se železitými prvky.

Lokalita u Mutišova je vzácným střípkem přírody, který „přežil“ socialistickou kolektivizaci a postupnou proměnu. Připomíná tedy dobu, kdy byly mokré louky běžnou součástí krajiny a tvořily biotopy, které kvalitou mnohdy převyšovaly dnešní přírodní rezervace. Pozemek je navíc o to cennější, že si svůj dnes už vzácný charakter dokázal udržet velmi, velmi dlouho.

Přírodní význam

Místa s hlubší vrstvou rašeliny prozrazují ostřice odchylná (Carex appropinguata) a ostřice skloněná (Carex demissa). Ta je typická pro rašelinné biotopy s nízkým obsahem živin a není známo, že by jinde v regionu Vysočiny rostla v takto velké populaci.

Velkou radost nám pak dělá také tolije bahenní (Parnassia palustris) – drobná, bíle kvetoucí vlhkomilná rostlina, které se v minulosti přezdívalo srdečník. V lidovém lékařství se totiž používala k léčení srdečních chorob.

Chráněné druhy
rostlin a živočichů

Lokalita je domovem mnoha vzácných rostlinných druhů, které na ní pravděpodobně už tisíce let přežívají v izolovaných populacích. Rostou na ní například chráněné rostliny vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), díky nimž se na jaře jindy nenápadný kus krajiny mění v nádhernou rozkvetlou louku.

Slatinná louka u Mutišova je zároveň biotopem chráněné bekasiny otavní (Gallinago gallinago) a slučky malé (Lymnocryptes minimus), skokana krátkonohého (Pelophylax lessonae) a štíhlého (Rana dalmatina). Daří se na ní také saranči mokřadní (Stethophyma grossum).

Ze živočišné říše je ale lokalita významná zejména pro pavouky. Entomologové na ní při průzkumu nalezli 12 druhů, které jsou v aktuálním Červeném seznamu pavouků ČR, z toho jeden v kategorii kriticky ohrožený, tři v kategorii ohrožený a osm v kategorii téměř ohrožený.

„Jedná se z arachnologického hlediska o mimořádně významnou lokalitu, zejména s ohledem na výskyt populace kriticky ohroženého slíďáka Pardosa maisa, který zde byl neočekávaně zjištěn přes 80 km daleko od jeho tradičních nalezišť na jihomoravských slaniscích a přes 40 km vzdálený od současně v letošním roce objevené lokality v NP Podyjí. K významným nálezům patří i další druhy zachovalých mokřadů, jako např. plachetnatka Centromerus levitarsis, skákavka Sitticus caricis a především vzácný křižáček Theridiosoma gemmosum.“

O lokalitu se už přibližně 10 let starají ochranáři z ČSOP Kněžice. Zajišťují veškerou praktickou péči v podobě pravidelné mozaikovité seče.

„Z úplně zoufalého opuštěného třtinoviště se díky tomu stává bohatá květnatá louka. V roce 2016 pak došlo na části pozemku ke stržení invazní rákosiny. Plocha, které se to týkalo, je dnes naprosto famózní. Rákos zde skoro přestal být problémem a druhová rozmanitost stoupla o desítky druhů.“

Co s lokalitou
děláme

V roce 2016 také vznikl rozsáhlý revitalizační projekt, který se teď budeme snažit posunout k vytvoření projektu a realizaci. Zahrnuje obnovu mokrých luk na druhé straně údolí, zrušení systematického odvodnění, budování tůní a obnovu původního charakteru potoka. Vypořádat se musíme i se splachy zemědělské chemie z okolní orné půdy.

Díky ochranářům z ČSOP Kněžice je ale lokalita už teď v dobrých rukou. Společně postupně zjišťujeme, co je kde potřeba zlepšit, a následně to díky vzájemnému pochopení a spolupráci okamžitě můžeme promítat do praxe.